Nekonečné čekání na jaro
Po víkendu začínám propadat lehkému zoufalství, že se letos snad nedočkám slunečných jarních dnů a příjemných teplot... Ještě, že smečka takové malichernosti neřeší...
Ba naopak - všichni přišli se skvělou náladou a s nadšením se vrhli do divokých her. I Jarvis, který minule bez páníčků trochu strádal, se okamžitě a se vší vervou rozlétl za ostatními.
S příchodem Remyho pak ožil i Cosmo, když vřele vítal starého kamaráda.
A na chvilku se stavil také Hermes, oproti minulému čtvrtku už o něco drzejší a otrkanější.
Celé dopoledne to tu pak žilo psími hrami a pozitivní energií. Kem dováděl s Nachosem a Yogim a motal se kolem štěníka, který ocenil menšího kamaráda na hraní.
Před obědem odešli Hermes a Jarvisem, náladu to ovšem nikomu nezkazilo, a tak se na zahradě pokračovalo ve zběsilých hrách.
Yogi blbnul s Kemem a kolem nich lítal rozdováděný Remy.
Ani zbytek smečky nezůstal pozadu a byl z toho pořádný blázinec, ve kterém se dosyta vybláznil každý zúčastněný.
Hřejivého sluníčka jsme se sice nedočkali, zato zábavy jsme si užili habaděj a domů odjížděli samí unavení pejsci...
